Klid, čerstvý vzduch provoněný deštěm a tužka v ruce. Tak vypadal můj týden v Telči. V hlavě jsem měla absolutně prázdno a na moment jsem nic nemusela řešit. Nikam jsem nespěchala. Celé dny jsem jen musela sedět v překrásném městě a zaznamenávat tuto krásu. Bylo to, jako by se čas na týden zastavil, jako bych se přenesla do jiného světa bez strachu, že mi něco v tom mém životě uteče. Vše na mě čekalo, zatímco jsem si dopřávala oddych, zatímco jsem nabírala sílu na pokračování v tom šíleném koloběhu, který (jak každý pociťuje) neustále zrychluje.

 A tak vám chci tímto článkem připomenout to, abyste se na moment zastavili, v klidu nadechli a vydechli. Abyste přestali právě dobíhat tu tramvaj s plnýma rukama tašek nebo abyste přestali žehlit hromadu prádla, která z toho koše stejně ne a ne zmizet. Chci vám říct, že si tu kávu můžete o těch pár minut déle vychutnat, že si můžete přečíst noviny nebo časopis, který jste si před týdnem koupili, ale ještě do něj ani nenahlédli. Chci vám říct, abyste na moment zastavili a s ním i ten potrefený čas.